Název

Expedice NORSKO 2018 - část 1.

Popis

Po sedmiletém výročí manželství jsme se rozhodli konečně realizovat náš společný sen - dovolenou v Norsku s dětmi. Pokud nehodláte jet na ryby a sedět na jednom (i když nepochybně krásném) místě na zadku a čučet na splávek, pak jedině obytňákem - jedině tak lze projet alespoň kousek této nádherné země a všude nějaký čas pobýt. Norsko je zemí obytňáků - jsou všude, stejně jako kempy a zázemí pro ně uzpůsobené.
Vyrážíme hned 1.7. ráno s ledničkou naditou oblíbenými francouzskými sýry a jinými lahůdkami, které rádi snídáme, vybaveni haldou oblečení, bot a nově i navigací. (Vezeme pro případ deštivého počasí noťas a DVDčka s pohádkami a filmy pro děti, naopak jsme zapomněli vzít nepromokavá ponča pro tento účel speciálně zakoupená - ani jednoho naštěstí nebylo zapotřebí.) Ještě téhož dne dojíždíme do Warnemunde v Německu, kde u moře nocujeme.
Dne následujícího plníme přání dětí - návštěvu podmořského akvária v Dánsku - nadšení všeobecné.
Upouštíme od nápadu - zastavení u legendární sochy mořské víly tamtéž a to "díky" navigaci, která nás zmateně vedla po cyklostezkách naprosto šíleným městem plným semaforů, nastartovaných aut, smradu a zacpaných ulic (zřejmě ekologický záměr - omezení automobilové dopravy v Kodani - nevyšel). Motor "vřel", Ondra řval - nesnáší cyklisty (zde jich bylo statisíce ve všech možných podobách), tak si připadal, jako v nejhorším snu. Ventilátory k chladiči Ondra následně opravil - vílu jsme sice nespatřili, ale nikdo to neobulel :-))
Jinak v Dánsku OK - je to země famózních mostů, odpočívadla mají s herními prvky pro děti, možností dotočení vody, vylití odpadu - vše zdarma a čisté.
Švédskem víceméně jen projíždíme (hory mají, kopce taky) - proti Norsku je to placka - ale pěkně zelená - cestou jsme viděli jen lesy, jezera, lesy, jezera, lesy, jezera....a když jsme zastavili v lese u jednoho z těch jezer cestou zpět, tak jsme poznali zákeřnost zdejších komárů - jsou jich mračna. Repelent jim nevadí, bodají i přes oblečení. Jinak je zde okouzlující nekonečná pustina, divoká příroda a silnice, kde potkáte jedno auto za hodinu, po 21 hodině nic. Člověk jen čeká, odkud vyleze medvěd nebo sob....a ejhle vyšlo hned celé stádo. Ondra brzdil, sápala jsem se po foťáku jako smyslů zbavená - bylo 23:00, ale světlo - vyšla jsem mezi ně z auta v županu (nemít to vyfocené, budu si myslet, že se mi to jenom zdálo). Bylo jich tak 50 na silnici a všude kolem v takřka neproniknutelném lese praskaly větve pod jejich kroky. Vůbec se nebáli, to spíš já, ale touha přiblížit se jim co nejvíc, byla silnější - chodila jsem mezi nimi, prohlíželi si mě - nádhera a další ze splněných přání.
Pokud hodláte putovat či rybařit po Švédsku, vybavte se moskytiérou na hlavu, pořádným, uzavřeným oblečením, silným repelentem a pokud jste kuřáci, hulte bez pauzy, jinak vás sežerou komáři i s fuseklema. Naše auto bylo po průjezdu Švédskem chlupaté, jak bylo obaleno komáry. Pokud náhodou vylezete z auta a následně zdrháte, dveře už nezavřete :-))
A teď k tomu hlavnímu:
Náš norský sen má několik "pododrážek".
Určitě chceme vidět Kjerag Bolten, vodopád Manafossen, Preikestolen, Voringfossen kostel v Borgundu, ledovec Svartisen, Trollveggen, Stěnu Trolů, část parku Svartisen (ledovec Svartisen). Posledním "zastavením " směrem na sever je nedaleká polární točna - což nám tatínek zatajil a nechával si jako překvapení na závěr. (A já jsem si říkala, proč mě v noci tak zebou nohy i v teplých ponožkách). Severní polární kruh jsme tedy zdárně překročili (Až tady byla pravá Norská zima cítit v kostech)- následně otáčíme, i když do Lofot je to s trajektem cca pouhých 200 km. Nicméně za pár let (až Betynka malinko povyroste), jsme odhodláni navázat a pokračovat až mezi lední medvědy s možnou zpáteční cestou přes matičku Rus. Projeli jsme tedy jižní, střední a malou část severního Norska.
Vše splněno, vše nás okouzlilo - většina zdokumentována a popsána v albech. (pokračování příště)

Nastavení