Název

Expedice NORSKO 2018 - část 2.

Popis

Zajímavost z přesunu k výchozímu místu na Kjerag Bolten - cca dvě hodiny jsme pozdě v noci projížděli horami, kde to vypadalo, jako výšlap na Gerlach - akorát s tím rozdílem, že jsme seděli v autě a jeli po uzoučké asfaltce, která se místy kroutila jako střívko (vypadala tak i v navigaci), místy prudce klesala, poté zase prudce stoupala. No a právě na té asfaltce (přes den ji vyhřálo sluníčko) jsme často zastavovali, abychom probudili, případně poodnesli spící ovce i s jehňaty.
Priekestolen - nádhera - neskutečná - pokud ale nechcete jít v davu lidí připomínajícím humus zvaný "Pochod Praha - Prčice", přivstaňte si, stejně jako my - i tak jsme pluli v davu cestou zpět.
Zajímavé, jak jsou lidi strašně různí a kdoví, čím to vlastně je. Byl to zajímavý kontrast - vidět vedle skupiny místních a skupinu Italů, kteří si povídali takovým způsobem, že to vypadalo, že si dají do huby jak na sebe řvali, ale soudě dle úsměvů - šlo o přátelský hovor.
O místních se dá říct, že jsou tiché povahy, konzervativní ve vyjadřování i v oblékání - "slušňáci" - vizáží většinou urostlí, světlovlasí - nikdo neskrývá šediny pokud je má (ani ženy - asi proto mají všechny pěkné zdravé vlasy), starší muži mají krásné bílé vousy natočené vzhůru, jako Vikingové (no, samo, že ne všichni). No a podle vtipných hlášek na adresu Švédů, se vzájemně asi moc nemusí. Například prý řidič Švéd "S" = stupid - já to neřekla, ale mnohokrát se to potvrdilo. Navíc náš obytňák - vyzdobený norskými vlajkami a polepený parožnatci na zpáteční cestě Švédskem, působil na Švédy jako rudý hadr na býka :-)) Nejdřív jsme to nechápali, pak jsme na ně ale těmi vlajkami radostně mávali, až jim cévky praskaly. Možná nesnáší i Čechy, kdo ví...nechci polemizovat.
Všimli jsme si, že Norové (alespoň ti kempující), nemají moc dětí, spíš žádné, max. dvě, zato mají všichni čokla a to spíš víc, než jednoho.Musí to být snad ale lidi z města a ty čokly mít v bytech, protože nikde ve vesnicích jsme neviděli ani psy a hlavně ani ploty - nikdo nemá plot okolo baráku. Občas ohradník okolo pasoucích se ovcí či krav a kolikrát ani to ne. Jejich čoklové jsou ale vychovaní, nikoho neobtěžují a nikdo je nikde nepouští na volno - taky nikde není nasr..o. Nejvíc dětí jsme viděli v rodinách Francouzů, Němců a v naší rodině, samo sebou. Bohužel - a to se týká všech národností, které jsme zde potkali (ale ne každého jedince) se i v tak okouzlující zemi, kde je na každém kroku na co koukat rozmohlo ultradebilní čučení do dotykáčů. Mé nejstarší dceři jsem jako dárek k 17tým narozeninám povolila tetování přes půl zad - jelikož po něm touží a zcela vážně toto považuji za menší zlo, než vlastnit toto zařízení a nechat se jím "online" deformovat - všechna dítka konečně pochopila, jak moc a proč mi "chytré dotýkací destičky pro závisláky" vadí. U modrého jezera obklopeného vodopády působili "destičkáři" se sklopenými hlavami obzvláště nepatřičně. Říkám, že nechci polemizovat a dělám to furt.
Během přesunů nakupujeme denně pečivo, ovoce a zeleninu (jahody - okolo 120Kč za krabičku, jablka - cca 70Kč/kg, broskve - 60Kč/kg, mrkev - 120Kč/kg a rybu jsme koupili jednou (800Kč/kg lososa) - později i pivo - od 60Kč za půllitr v plechovce - většinou spíš okolo stovky. Asi nelze objektivně posoudit tolik vychvalovanou kvalitu místních potravin, ale v Coopu měli stejná hnusná nedozrálá jabka v igelitových pytlích, jako u nás, pečivo je ale velmi chutné a kvalitní - dá se jíst i druhý den - chleba vyjde okolo 80 Kč, ale má jen 500g. Nedokážu posoudit, jak levné je to pro místní, ale žádné přeplněné nákupní vozíky jako u nás jsem neviděla. Z domova vezeme solidní zásoby masa, rýže, těstovin (zpočátku i brambor - do Norska se nesmí dovážet) a všeho běžného, potřebného ke každodennímu vaření kvalitní české kuchyně, na kterou si potrpíme - nic instantního (krom kafe). Babička mi svázala kytičku letošního česneku, vezeme dva druhy kávy, 6 druhů čaje, čerstvé citrony, mléko i smetanu - hubu nesušíme. (Na nákupy potravin zde doporučujeme obchody Rema 1000, KIWI nebo Bunnpris. Zmiňovaný Coop stojí za prd, stejně jako u nás. Ve Švédsku se nám osvědčil obchod ICA - vynikající ovoce i pečivo - ceny skoro jako u nás.)
Denně se sprchujeme teplou vodou, v koupelně máme veškerou kosmetiku co doma, na praní "tekutého jelena", pohodlné WC s ultrajemným toaleťákem, takže do křoví opravdu neodskakujeme, lopuch nepoužíváme - drahý bratře :-)) Spaní máme rozšířeno o závěsné lůžko v kabině, kde vegetí ; Ondrášek. Holky klasicky na dvojlůžku nahoře nad kabinou, tatíček postel za koupelnou, já + Betynka dvojpostel "v kuchyňce" - luxus - pohoda :-)) Úplně zbytečně vezeme svíčky na romantické večery. Romantika sice byla, ale bez svíček a za světla - tmu tady prostě nemají, což nám nějak nedošlo.
Kempy dobré - ale když pomineme vyšší ceny a v mnoha případech zde i v kempu zemský ráj to napohled, tak kvalitou a "čistotou" naprosto srovnatelné s kempy ve Slovinsku, Švýcarsku, či Tatrách. No, ale do Norska jsme nejeli kvůli kempům, ale kvůli krásám přírody a ta je krásná nepopsatelně - je doslova nádherná, až šokující.
Jak moc je mi líto, že nešlo vyfotit vše, co jsme viděli cestou, ví celá moje rodina, která musela po celou dovolenou poslouchat moje nářky nad tím, jak "tohle nemáme vyfocené", protože všude opravdu stavět nelze - cesty jsou úzké, mnohdy až o nervy při vyhýbání s protijedoucími vozidly. Bohužel ani sebelepší fotky nemůžou vystihnout tu skutečnou krásu zdejší krajiny - celou dobu máte pocit, že projíždíte pohlednicí. Jeli jsme i přes hodinu podél jediného jezera, obklopeni překrásnými horami a zelení. Všude jen očím lahodící dřevěné domky, pasoucí se ovce a krávy. Od středního pásma jsme projížděli často dlouhými tunely - nejdelší ( Laerdalský tunel) měl 24,5 km a v pravidelných intervalech v něm byla esteticky nasvícená odpočívadla pro klaustrofobiky. V několika tunelech nás překvapily kruhové objezdy. Při výjezdu na denní světlo se vždy charakter krajiny nějak měnil - každou vteřinu bylo na co koukat - hory, vodopády, řeky, jezera. (pokračování příště)

Nastavení