Název

Expedice NORSKO 2018 - část 3.

Popis

Pár poznatků:
- Norové mají přísná pravidla silničního provozu - především v omezení rychlosti - ale nikdo ta pravidla nerespektuje (uvidíme, kolik pokut budeme muset platit). Za celou dobu jsme nepotkali jediného policajta a neviděli jediný ťukanec.
-Silniční poplatky probíhají automaticky - technikou na identifikaci vozidel - vyúčtování přijde časem na adresu trv. bydliště - nic vás při jízdě nezdržuje.
-Norské silnice mají opravdu kvalitní povrch, ale ne všechny (jak se všude píše). Jinak zejména v horských oblastech jsou hodně úzké a s takovými výhledy, že by se člověk strachy pos..., ale dá se na to za pár dní zvyknout a poblíž nejhorších úseků jsou rozšířená místa, na která se dá případně couvnout, či dojet.
- Všude na hranicích tímto směrem probíhají "namátkové" kontroly. Zastavována a odstavována byla pouze konkrétní vozidla (ať si to každý přebere po svém) - nás nikdo nekontroloval.
- Xenofobie (rasismem bych to nenazývala) nepanuje zdaleka jen u nás - byli jsme svědky situace, kdy na nákup potravin vyrazila tříčlenná skupina opálených krasavců (jistě lékaři, či inženýři, kteří prchli před válkou - soudě dle luxusního BMW, kterým přijeli, si nestihli vzít ani doklady) a ihned byla přivolána ochranka.
Ale zpět k zemi vzdálené:
- Na túry se nevstává - spí se dlouho, protože zde není tma - jen šero cca od 23 hod - někdy je takové světlo, že nás to budilo.
-Dalo by se říct, že od 19 hodin do 10 dopoledne jsou prázdné silnice.
- Venku se nedá po večerech vysedávat - buď je na to chladno nebo Vás žerou komáři - občas jsme stejně vysedávali (pomůže ohniště - někde jsou na to zařízení a silný repelent - někdy nepomůže nic).
- Jezdí zde hodně našich škodovek a jezdí v nich Norové.
- Nejluxusnější a největší obytňáky mají němečtí důchodci i (i velikost autobusu) - vozí si i laťkové ploty, altány se závěsy a truhlíky s kytkami - předpokládáme, že na jednom místě vegetí celé prázdniny, jinak je to k nepochopení. Napadlo mě, co si o nich asi myslí Norové, či Švédové, kteří nemají ploty ani kolem domů a chat.
-Všude se platí kartami - bankovky nikde nikdo nevytahuje, pouze u "kempařů" je třeba mít po kapsách norské desetikoruny - vhazují se do automatů na teplou vodu ve sprchách - jinak teče pouze studená - jedna mince - 5min.
-Kamkoliv pohlédnete, vlají norské vlajky - Norové jsou hrdí na svou zemi a je jasné, proč. I my jsme si nakoupili vlaječky a suvenýry s norskou symbolikou - na památku a jako projev úcty.
-Některé kempy nemají sprchy, pouze možnost načerpání vody (pro bydlíkaře), jiné mají krom základního vybavení i pračky se sušičkou, grily, zahradní nábytek, kuchyňky, sauny, hry a hračky pro děti. Zažili jsme zde obojí.
- Náš obytňák patřil k veteránům, ale nebyl ojedinělý a viděli jsme i starší modely (nejstarší, co jsme viděli, měli Francouzi).
-U sámošky jsme potkali Slováky (kteří zde pracují) - prý "či nemáme na predaj pivo či slivovicu, alebo aspoň cigarety". Bylo nám jich líto, ale neměli jsme - kořalu nepijeme, nekouříme a předražené pivo jsme zde kupovali každý den, jelikož jsme si vezli jen pár Plzní a Heinekenů z domova (Doma na to není chuť, nenapadlo nás, že tady bude). Tak až sem někdo pojedete, vemte i pro Slováky, sú to naši nevlastný bratija!!
-Často projíždíme stavbami silnic a tunelů, kde se ale nyní v sezóně nepracuje, aby nebyl narušován plynulý provoz - bagry a stroje jsou úhledně seřazeny u silnice a lžíce a radlice jsou barevně nasprejovány vzkazy s přáními hezkých prázdnin od dělníků.
- V obytňácích jsme potkávali nejvíc místních, pak Švédy, Dány, Němce, Francouze. Potkali jsme i dost Američanů - tvářili se, že jim patří svět, nikoho nezdravili a hrdě nesli vlajky s hvězdami a pruhy :-)). Ve vypůjčených dodávkách se zde pohybují kvanta asiatů - jsou neskutečně otravní - bzučí kolem všeho a všech jako mouchy a dokážou na sebe navlíct neskutečné věci - smáli se našemu historickému, leč spolehlivému vozidlu a na túru vyrazili ve zlatých a stříbrných igelitových bundách, s neonovými deštníky, v elegantních kabátech až po kolena a viděli jsme i cca 12ti centimetrové štekle. Fotí a točí sami sebe na "placky", nejlépe "z prodloužené ruky". Jiný kraj, jiný mrav - my jsme se jim smáli taky. Naopak "kolegové - obytňákoví veteráni" a že jich bylo dost, na nás vždy srdečně a s úsměvy mávali - však my na ně taky. Náš veterán si vysloužil jméno - Joachym (inspirováno oblíbenou knihou mého dětství - stařeček Joachym - Dýmka strýce Bonifáce).
- Až na jednu noční vichřici s deštěm, jsme měli po celou dobu teplé a slunečné počasí - někdy až horko - ochlazuje se navečer, chladné jsou noci - topit nebylo třeba ani jednou, teplých fuseklí často. Mně tedy na rozdíl od Ondry přišla i ta vichřice romantická, jelikož nás jednak v ničem neomezovala a jednak je třeba poznat i drsnou stránku této země a pokud je to v noci při usínání a ne třeba na túře, co víc si přát. (pokračování příště)

Nastavení