Název

Valentýn v Alpách - Krippenstein

Popis

Kdo ví, proč jsou jarní prázdniny v únoru, kdy řádí virózy a jarně to venku vypadá málokdy. Naštěstí je taky Valentýn, svátek zamilovaných, proto je třeba děti na pár dní svěřit babičce a vyrazit někam ve dvou. Ubytovali jsme se v chatě Lodge - 2063m vysoko. Celý interiér voní dřevem, ubytování je velmi drahé a docela skromné. Tedy...televizi jsme na pokoji měli, skříň ne - podle toho to tam po vybalení dvou obřích batohů vypadalo. Jde o vysokohorskou chatu, takže se to dá i pochopit. Majitelem je horolezec Toni Rosifka (uvítal nás panákem něčeho domácího) a o ubytované se zde stará se svojí rodinou a stylově i s přáteli odněkud z Nepálu a taky zaměstnává pár našich krajanů. Velkým zklamáním pro nás bylo jídlo. Jelikož jsme z předešlých let v Rakousku zvyklí na vynikající kuchyni a počítali jsme s ní i zde, fast food s vysokohorskou přirážkou v podání asiatů byl docela šokem. Jediným pokusem o rakouské jídlo byl "Wiener schnitzel" - porce v přepočtu 386 korun, ovšem z kuřecího masa!! Naštěstí točili naši Plzeň (130Kč) a snídalo se z českého porcelánu :-)
Přijeli jsme ale zlepšit kondici (co to je?) a na to jsme měli v okolí spoustu příležitostí. Samozřejmostí bylo lyžování na sjezdovkách a jeden den jsme vyhradili na skialpinistický výlet po okolí.
Ondra neměl s ničím problém, ale já jsem se dosud nezbavila sedmi dlouhodobě nabraných kil, což se projevilo jako velká překážka při plnohodnotném podávání sportovních výkonů tak, aby to působilo elegantně. Jinými slovy - každou chvíli jsem byla na zemi - jinými slovy - každou chvíli jsem ryla hubou ve sněhu. Nejhorší byl den odjezdu, na který Ondra naplánoval závěrečný 11ti kilometrový sjezd (což o to, trasu jsme měli projetou několikrát), ovšem tentokráte s našimi těžkými obřími, komplet sbalenými bágly.
Dopadlo to tak, že v půlce sjezdu u mě zastavil "pan horská služba" na skútru s dotazem, zda nepotřebuji nějak pomoci, čímž by utrpěla čest mého manžela, tudíž jen jsem ho v příští zátočině dojela (doškrábala a doválela), batoh mi sundal a pokračoval až k autu s jedním "mrožem" na hřbetě, oběma hůlkama v levé a druhým "mrožem" v pravé ruce.
Kdybych měla blíže a co nejtrefněji popsat můj pohyb po prudké sjezdovce s nabaleným báglem, přirovnala bych se asi k želvě. Pokud jsem upadla na hřbet, bezmocně jsem komíhala všema čtyřma při pokusu o převalení. Po zádech jsem jela i kus po zledovatělé sjezdovce, když jsem se nedostatečně předklonila a ono mě to zaklonilo a naopak i hlavou dolů po břiše, když jsem se předklonila moc.
Pak jsem se bála už i bez batohu a u auta jsem očekávala přinejmenším kritiku. Dostalo se mi jen vysvětlení, že s batohem to není žádná prdel a že ON se to taky musel naučit. Štěstí, že mi tohle neřekl před tím, ani bych se o to strachy nepokusila. Když už má se mnou takový trable, slibuju, že sundám aspoň těch 7 kilo, abych si ho zasloužila :-)) Děkuji Ti za hezkého Valentýna, tatínku :-) a dej mi šanci být lepším skialpinistou :-))
PS: Krippenstein je dvoutisícový hřeben na severní straně Dachsteinského masivu. Arena Krippenstein je rájem lyžařů, snowboarderů a zejména vyznavačů volného ježdění- freeride, pro které je zde přibližně 30 km značených, ale neupravených sjezdů volným terénem mezi skalami.
Z vesničky Obertraun vede lanovka na vrchol Krippenstein, který je ve výšce 2100 m. Odtud se můžete kochat výhledy na okolní hory nebo rovnou zvolit z nepřeberného množství variant a kombinací volného ježdění plného adrenalinu. Máte možnost si vychutnat jeden z nejdelších a nejzajímavějších sjezdů v Rakousku. Z vrcholu Krippensteinu přes Gjaidalm a horskou ves Krippenbrunn do Obertraun. Sjezd je dlouhý 11 km a překonává výškový rozdíl 1500 m.

Nastavení